Jsem ráda, že mám se svými dětmi takový vztah, že s námi dobrovolně tráví společný čas a ještě si k nám zvou své přátele. K tebou popisovanému: Jediný, komu to vadilo byl očividně tvůj muž. Dcera s vámi přece taky bydlí, návštěvy máš povolené i ve vězení, když to přeženu
. A ano, tam taky povolují jen někoho a na nějakou dobu. Ty ses dcery nezastala? Pokud je normální, zmizí, jakmile bude první vhodná příležitost. Mám pár kamarádek, které se raději vykašlaly na školu a šly dělat, jen aby tomuhle ponižujícímu chování zdrhly. Matku, která věděla všechno nejlíp a věci, které u svých dětí považuju za samozřejmé (třeba si pozvat přátele, pokud se pohybují ve svých pokojích, tak jediná povinnost je připravit spaní, atd. a pak pomoct tak, aby nikomu dalšímu nepřibyla práce s jejich návštěvou spojená) povolovala jen "za odměnu" a jako "naprostou výjimku". Dnes se vídáme zdvořilostně 2x do roka - bydlí 10 km od nás. My žijeme normální život, ona je bez přátel. Fuj, normálně se mi vrátily 30 let staré vzpomínky.