Velmi zhruba. Těžko se porovnává, jestli větší hodnotu má chytrý telefon co si přeje (a potřebuje) puberťák, nebo šaty, které jsem šila pro dceru několik týdnů a jsou to de facto šaty na hraní. Společné je asi to, že každý dostane něco z toho, co si hodně moc přál, něco co potřebuje či přijde užitečné mně a něco z toho co si přál nedostane. Počty sedí také jen přibližně. Zažila jsem v mládí absolutně spravedlivý systém od babičky a byl to děs. Vrcholem byla krabice s morzeovkou- v krabici byl vysílač a přijímač, tj. hračka jednoznačně pro dva, ale babička nám každému koupila jednu krabici, aby to bylo spravedlivé