No ale vnímají to takhle i ty děti?

Z mého pohledu by to bylo taky tak - dejme tomu jeden chtěl studovat, tak ho samozřejmě podpoříme. Druhej by se toužil vyucit nebo by na studia neměl hlavu. Kdyby byl chtěl/měl na to, podpořili bychom ho taky. Když bude potřebovat s něčím závažným v budoucnu, tak mu pomůžeme, ale zrovna tak pomuzem i tomu druhymu. Když to nebude potřebovat, tak jakoby "dostane min" . Pro mě jako rodiče je to jasný, takovej malej rodinnej komunismus - kazdymu podle jeho potřeb.

Ale budou to tak brát i ty děti? Kolik lidi má pocit, ze byl preferovan ten druhy. Co když to ti rodiče pojali tak, jak to píšu, ale dítě se cítí být osizeno, protože dostalo min?

Z myho pohledu ať si trhne, protože my jsme dělali, co jsme uměli, ale příjemný by to asi nebylo.