podle mě není nutné, snažit se o 100% spravedlnost, stejně to budou ostatní vnímat každý jinak.
My jsme s bráchou od rodičů dostali, co bylo třeba, bratr studoval VŠ, měl tedy v té době jejich podporu. Já se nedostala, šla jsem do práce. Studovala jsem až jako dospělá a to už za své. Přišlo mi to ok.
Nemovitosti mezi nás naši rozdělili ještě za svého života, hodnota domu, který dostal bratr, je určitě dvojnásobná oproti bytu, který přepsali na mě. Mně zase kdysi dávno pomohli s prvním bydlením, ale to pak bratrovi taky. Beru to tak, že je to jejich majetek = jejich právo se rozhodnout, co a jak s ním bude. Kdybych šla do důsledků - já mám děti tři a už velké, bratr jen jedno malé. Čili na vánočních a jiných dárcích jsem za ty roky určitě vydělala já (moje rodina) .
U svých dětí to mám tak, že dávám a podporuju, pokud je z čeho. Když není, tak ne. Dcera je hodně aktivní, všechno potřebuje mít a všude být, kluci jsou skromnější. Takže ona na své časté aktivity dostává vždy půlku financí, druhou si musí vydělat. Kluci to povětšinou dostanou zaplacené celé (a ještě na nich ušetřím ). Teď půjde nejstarší na VŠ, příští rok i dcera a hodlám jim přispívat podobně, s ohledem na výši jejich nákladů.
Co se týče příkladu zakladatelky, já v pozici rodičů bych dům přepsala na syna a dceři se to snažila kompenzovat něčím jiným. Pokud by to nešlo, zkusila bych se domluvit s oběma dětmi, že si syn navýší hypo o domluvenou částku a sestru vyplatí.