u nás to vždycky fungovalo tak, že v 18 se odešlo, žít svůj život. A já jsem třeba na vejšce už neodstávala ani korunu, nenapadlo by mě to řešit. Můj táta odešel z rodnýho domu, v domě zůstal nejstarší syn, celej život rekostruuje
a nenapaldo by mě, že by to měl můj táta cítit jako křivdu, on by tam nechtěl zůstat.
A u svých dětí si taky nedovedu představit,že by s náma v baráku chtěl někdo zůstat. A i kdyby-nechtěla bych to já