Kudlo, nemůžeme tady nikdo soudit všechno, ale... vidím co se stalo u nás a vidím, co se děje jinde a vím, že dům je stále jen dům. Pokud rodiče nemají na provoz domu, tak jej mohou prodat a mohou jít dožít třeba na panelák nebo v tom místě mohou pořídit něco menšího- vždyť to není vůbec vůbec nic surového to vidím dnes a denně, že se tak děje.
Ono totiž nikdy nevíš, co život přinese. Moje maminka taky chtěla zachovat dvougenerační dům, tak poslechla mého sourozence a dům připsala jemu (oproti smlouvě, že ji musí dochovat) a žijí tam spolu. Moje mamka si nesedla s partnerem mého sourozence a nyní se celá třese, aby ji jednou nedochovával on, protože už teď ví, že by to byl očistec na zemi.
Žel já ji nemám kde dochovat a nemám na to ani peníze - bylo by to třeba 10 tisíc měsíčně - kde na to vzít při péči o dům, děti...?, protože díky jejímu rozhodnutí se ve všem plácáme sami. Můj sourozenec dostal dům v řádu milionů (bez nutnosti kdovíjak drahé rekonstukce), má babičku neustále k ruce, nikdy nemuseli řešit hlídání, přispívá jim polovinu skoro na každou práci v domě...
Od bývalého kolegy tatínka takhle vyšplouchl bratr z rodného domu, jemu nedali nic a nyní jsou rodiče v domově důchodců a ten preferovaný mazánek na ně odmítá doplácet, co je potřeba a vymáhá se to po něm. Co vím, tak dotyčný za rodiči v domově nikdy nebyl a defakto je proklíná... a vztahy jsou naprosto v zadeli.

Je mi jasné, že majetky dělají zlou krev téměř vždycky a téměř všude. Jak píše Federika - u nás to nejspíše taky bude tak, že náš domek jednou prodáme a za peníze dožijeme někde v menším a děti zdědí prd a aspoň se nebudou muset dohadovat.