Kudlo, tak či tak by o tom měli rozhodnout všichni. A samozřejmě pořád je tam to riziko, že dcera odejde a už je nikdy nebude chtít vidět a nebude jim ochotná už nikdy pomoci. To je prostě riziko tohoto rozhodnutí. Protože nikdo neví, co a jak jejich syn za pár let bude ochotný pro své rodiče dělat, jaký vlastně bude za x let jeho život... Ono totiž nikdo neví, jaké to je pečovat a měnit pleny, jak moc to omezuje ta péče o staré rodiče, jak je to vše drahé, že to často nejde jen tak skloubit s prací...
I proto si myslím, že je vždycky lepší jít do menšího a nezůstat závislý na jednom z dětí, a to oproti ostatním upřednostnit.
Nenávidět je silné slovo, já třeba mám mou sestru stále ráda, ale jinak než jsem ji měla ráda jako sestru dříve. Necítím k ní žádný lepší řekněme výjimečný sourozenecký vztah - spíše takový neutrální. Pocitově mám blíže k jejím dětem.
A absolutně s ní nechci mluvit o tom, jak chudák trpí tím, že bydlí s naší maminkou... Ona mi závidí novostavbu domu, a to a tamto, vymýšlí si mojí mamce jaké miliony bereme
... ale nevidí, že jsme díky tomu do čeho dotlačila i mou mamku zadlužení až do konce našeho života, že na rozdíl od nich nemáme "na blbsoti"...
Jak píšu, člověk může právně ledacos, ale že to může poškodit vztahy doživotně, tak to tedy fakt může.