Monty, je to smutné, co občas malé děti zažívají. A je super, že se to u Tebe nakonec obrátilo v to, že vidíš, že máš teď jednodušší život.
Faktem ale je, že i potvrzuješ prožitky mého muže, že to zlé se může v dobré obrátit. Něco trošku podobného zažíval vlastně můj manžel v dětství - sám, mezi 3 dalšími dětmi, které měli tátu a nakonec i mámu, protože mého muže maminka měla velké srdce a on, ten který měl jen tu maminku a tátu, který nebyl jeho a nikdy pro něj neměl kloudného slova, posmíval se mu, předurčoval mu nulovou budoucnost a ono je dnes všechno jinak. A věřím tomu, že díky tomu, jak mizerné dětství a dospívání můj muž měl, jak mu nikdo (kromě mamky) nevěřil, je dnes můj muž jiný než byl jeho pokrevní otec a je díky tomu i fajn manžel a táta pro naše děti...