Já chápu tvoje obavy- synové mají jen vývojovou dysfázii a u staršího jsem ráda, že na ŠVP nejezdí, mladší jede letos v 10 poprvé, trvá na tom, tak jede. Taky mám strach, je takový hodně uzavřený a ve třídě s nim nikdo nekamarádí. Vlastně nechápu, proč chce jet- ale chce, tak jede. Respektuji jeho přání- ale jak píšu on nemá problémy s realitou nebo sám se sebou. A navíc ve školce jezdili oba, tam jsme neměli nejmenší problém, byli super- školka- prostě se oznámilo, kdy se jede a nikoho nikdy nenapadlo, že by někdo nejel. Zvládli i dítě se zlomenou rukou. Vzpomínám na to moc ráda, školka byla pohoda klídek.

Jinak k tvému problému- upřímně s problémy tvého syna bych ho nepustila- bála bych se tak, že bych to nedala 😢. Vím že pro něj nic moc k upevnění sebevědomí, ale já mám vždycky strach, aby klukům ňkdo neublížil a že ve škole pokusy byly.....