Rišulko, předně s Tebou cítím, mít dítě s PAS je vážně náročné. Před časem jsem řešila taky plavání, syn má AS 7 let a sranda to s ním úplně taky není. Ale z jiného úhlu - on na plavání chce, školka lhostejně zamítla. Nakonec jsem si to zdá se vydupala, s tím, že budu chodit s ním jako asistentka. Teprve nás to čeká, ale do vody bych ho samotného taky nepustila. Jestli nechce, vůbec bych o tom neuvažovala. My matky míváme pocit viny, jestli ho o něco nepřipravujeme, kdy je péče moc a kdy málo - plavat se může naučit kdykoli, s Tebou, starší, pro radost... Zbytečný stres navíc, potřebuješ být v kondici na tu dlouhodobou péči o něj. Nemyslím, že ho ochuzuješ. Jeden kroužek z donucení jako zdravé dítě jsem nenáviděla a pamatuji si to do teď, a on v tom má jasno, že nechce. Co se týká pobytu - chápu, že tu péči, jakou má od Tebe, mu tam možná (jistojistě ) nezajistí. Ale jistý dyskomfort na krátkou dobu mu může být i jedno - taky když jsou moje děti s tatínkem a já v práci, má péče úplně jiný level, ale dost možná i zábava a pohoda. A taky je asi potřeba po krocích zkoušet od mala, když má zájem a nikdo nestojí v cestě (co já bych za to dala, dohaduju se o každou pitomost, 7 letý syn chodí na 4 hodiny do odkladové třídy, všechno jídlo mu chystám, vstřícnost budu hledat na jiné škole...). Je možné, že zvládne dva dny, za rok 3 dny, za další víc... Anebo si to vyzkouší, řekne, že na pobyty jezdit nechce, má v tom jasno a taky dobrý. Takhle bude zklamaně škemrat, nebo bude naštvaný a odmítnutý, nebo cokoli dalšího negatoivního. Svým způsobem i neúspěch má svou váhu. Držím palce