Ještě jsme to nedokoukali, ale mně se to líbí moc. A to jsem v dětství Vinnetoua (knihy i filmy) milovala a brečela, když zesnul, přečetla jsem všechny Mayovky, a když došly a naši mi dali pod stromeček Verneovku, měla jsem z toho málem zkažené Vánoce
.
Nečekala jsem věrnou kopii, ale něco nového, dynamičtějšího, věrohodnějšího. A jsem spokojená, je to více autentické a surové, méně černobílé (nejsou jen dobří rudí a zlí bílí, ale na obou stranách se najde něco a postavy se vyvíjejí). Změnila se doba a změnil se divák; kdyby dneska natočili tehdejšího Vinnetoua, byl by to propadák. Hodně se mi to líbí i obrazově i to, že tam zůstaly zbytky původní hudby.