Od tří let? Před třetím rokem takový nebyl? Já si všimla u našeho nejstaršího mezi pátým a šestým rokem, že se z něj stal neobyčejný mrzout. Nejdřív jsem myslela, že na něj po nějaké době dopadlo stěhování, nicméně časem se ukázalo, že je tak nějak "komplexně jinaký". Jako kdyby to měl v sobě jinak, jako kdyby sem úplně nezapadal, a potom se oprávněně cítil mrzutý a i se tak choval. Nejdřív mi padla do ruky brožurka o Aspergerovu syndormu, sedělo to na něj, něco jsem o tom načetla a po náročném nástupu do školy jsem ho nechala vyšetřit (ne zcela věrohodně, ale budiž). Závěrem bylo ADD + dyspraxie (+ zkřížená lateralita) a že prý to může mít podobné projevy jako AS. Časem to nabralo další drobné nuance jako mimořádné nadání, nevyvinuté reflexy, uvidíme, co bude dál. Uvědomila jsem si (i z toho, co čítám tady), že každé "jinaké" dítě to má strašně těžké a má vlastně nárok necítit se dobře a chovat se v důsledku toho. Samozřejmě je nutné to korigovat, je to náročná trpělivá práce, ale úplně nejdůležitější je, to dítě akceptovat a milovat takové, jaké je. Zkus si představit, že třeba tvůj syn má nějakou zatím nezjištěnou jinakost (že vnímá, přemýšlí a cítí jinak než vy nebo než jeho vrstevníci). Mně hodně pomohlo, že jsem k synovi hned s prvním podezřením začala přistupovat, jako že asi má AS, a i když vím, že (asi) nemá, přistpuju k němu pořád stejně - že to prostě má uvnitř jinak a je tím znevýhodněný. Kdo jiný než jeho matka by měl stát při něm, mít pochopení a podporovat ho