Ahoj,
Přivítáme vaše názory, musím si utřídit myšlenky.
Synovi je 12, má expresivní vývojovou dysfázii a závažnou dysortografii. Je nadprůměrně inteligentní( dle psycholožky).Má problémy v ČJ a AJ( tady vůbec nechápe, jak ten jazyk funguje). Ostatní předměty v pohodě.
Učení ho nebaví, učit se odmítá- více než je nezbytně nutné. Respektive na matematiku, přírodopis ani vlastivědu se neučí vůbec a má 1 , občas 2. AJ a ČJ má placené doučování, doma se trochu učí , ale velmi neochotně. Učením stráví cca 10-15 min denně- pouze úkoly.
Přemýšlím, jestli ho mám nutit. Takto má ČJ za 3, AJ asi taky, zbytek 1, možná za 2 z M( nemá rád mechanické počítání , potřebuje myslet).
Já ho nechávám žít, ale vím, že kdybych tlačila, měl by známky mnohem lepší ( kdybych s ním dennně psala diktáty, opakovala slovíčka ap.)- je mi ho ale líto, má naloženo dost- na střední průmku se dostane i tak, pak na ČVUT nebo jinou technickou VŠ.
Zase si říkám, že je fajn, že školu zvládá sám, nedrtím se s ním a zatím to jde, uvidíme na 2 stupni.
Známky mi důležité nepřijdou, na gymnázium 8-mi ani 4 leté se nechystá ani na žádnou narvanou a exkluzivní VŠ.
Co myslíte, měla bych ho nutit do učení? Aby měl co nejlepší známky? Já byla přesně jako on, akorát jsem neměla SPU, takže jsem při stejné přístupu byla premiant.....