Šuplíku,

jo, třeba oblečení po sobě u nás mohly holky dědit, i dvojčata, protože byla každá jinak velká, do určitého věku, než měla každá jinou postavu. Jenže to byly zanedbatelné položky. Zato ty větší a dražší věci se velmi často musely kupovat najednou všem nebo alespoň třem z nich (klasicky autosedačky a pak velká kola).

Teď už je to zase jiné, už se začínají trochu profilovat, tak se kupuje podle přání, ale do takových dvanácti let se jelo víceméně ve čtyřnásobcích téhož (jen jiná barva, jiná hra na stejnou konzoli apod.).

Počítače se také obnovují většinou naráz, pokoje jsme také všem zařizovali naráz, ještě štěstí, že když hrály na klavír, stačil jim jeden dohromady .