Představit si dovedu spoluvlastnictví kdečeho, ale součástí té představy je právě to veliké riziko sporů a pokažených vztahů mezi spoluvlastníky. Takže dávám přednost půjčování (si) při jednom vlastníkovi věci. "Napůl" nemám (kromě SJM s manželem) snad nic s nikým. V rodině existuje pár příkladů spoluvlastnictví nemovitostí v důsledku dědění, ale jde jen o pole (která jsou pronajatá, nájemné se dělí dle podílů), "baráky" se vždycky vyřešily - buď si ho nechal jeden s nějakým protiplněním pro ostatní nebo se to prodalo a peníze rozdělily. Snad se všemi příbuznými máme dobré vztahy, ale možná právě i proto, že se až tak nemáme o co hádat a co si závidět, protože rozdílné názory máme na dost věcí