Nás mamka nechávala od mých cca 4-5, brácha je o dva roky mladší. S tím, že vždycky sousedka naproti věděla že jsme doma sami a čekala že můžeme přijít, my věděli že když něco bude tak jen přejdeme chodbu a zaklepeme a jsme v bezpečí. Začala odcházet nejdřív do krámu na konci ulice - bylo jednodušší vylítnout v bačkorách a být za deset minut zpátky než oblíkat dva kroutící se opičáky - a pak postupně dýl. Když odcházela pak třeba k doktorce apod. na celé dopoledne, nechala nás u sousedky v prvním patře, která má děti našeho věku. Nechtěla nás zase nechávat hlídané neustále, aby směřovala trochu k samostatnosti, ale zároveň měla podchycené situace kdy to nezvládneme.
V téhle situaci by asi záleželo na samostatnosti a nemocnosti druháka - pokud jen má být doma a není mu špatně, plus by uměl třeba přimět malého sourozence kdyby vylézal z postýlky, nebo naopak vyndat kdyby byl problém, tak ok. Ale s mobilem a ideálně dohodnutou sousedkou.