Tak především klid, to že se složíš nikomu nepomůže. Prostě nemáš standardní dítě,ale to není žádná tragédie jen trochu víc úsilí a práce.

Můj názor - pokud má matka možnost chodit do práce a zvládá i náročnější péči o dítko (logopedie,terapie, domácí cvičení ap.) je to rozhodně dobře pro její duševní pohodu a tím pádem i pro rodinu.
Osobně bych kontaktovala vybrané speciální školky a poptala se jak je to s možností přijetí, pak se ukáže jaké jsou možnosti a řešení vyplyne samo ....pokud bude třeba se v MŠ zapsat do pořadníku a perspektiva přijetí až za rok ,tak nezbývá než nechat malého v miniškolce a soustředit se na mimoškolkovou péči - kvalitní klinický logoped je základ ( my jsme chodili k dr. Michaličkové -http://www.drbuckova.cz/node/28 ).

To jestli bude chodit do speciálky 2 nebo 3 roky není v současné době podstatné, nelze odhadnout vývoj a svět naruby neobrátíš,pokud ve speciálce není místo nedá se nic dělat.

A popravdě s tím,že naše děti jsou nežádoucí kusy se prostě musíme vnitřně smířit ...dobrá zpráva je,že existují i vyjímky Já hledám pro syna umístění do 6.třídy ZŠ a když mi paní ředitelka řekla ,že Matyáška ráda do nově otevřené třídy vezme málem jsem omdlela.

Závěrem : rozhodně radím neřešit dalekou budoucnost, soustředit se na bezprostřední problémy. Tyto děti se strašně rychle mění a umí dost nečekaně překvapit - né vždy pozitivně samozřejmě. Hlavně po letech už vím,že každý pokrok u nich má svůj čas a nelze ty věci uspěchat, takže trpělivost,přiměřený tlak a optimismus jsou základ.