Mandara , nikdo tě nikdy nepřipraví na tu naprostou sociální osamělost......na to člověk není zvyklý být 24h 5dní v týdnu jen s dětma.....a leze to na mozek.

Nyní už to není tak strašné, ale před 18lety jsi skoro nepotkala kočárek, nikam se s ním nesmělo. Internet skoro nebyl....takže pokecat si písemně, taky nešlo....

Navíc je to v době, kdy máš za sebou XXlet škol různých, pak práce, kde zase nejsi sama....a pak BUCH a jsi doma a mimino na tebe první měsíce ani nepromluví....a to nejsem člověk co by chodil po zábavách, hospodách a podobně, pro tyhle lidi co vím je to ještě horší....a pokud se ještě přidruží to, že se sami s manželem nemáte šanci vůbec kamkoliv dostat.....škoda mluvit.

mě zachránilo jen to, že když se manžel v pátek vrátil po týdnu domů,že jsem prostě v 7:20 odcházela do práce, kde jsem se psych. srovnala a dostala energii na další týden.

A později jsem si našla další práci, která šla dělat hezky z domu, nebo na pískovišti.

A nemít tolik věcí na práci během toho kdy spaly a večer, tak se zblázním.