Ono hodně záleží na tom, jak ten pojem "hrdost" bereš.
Já ho beru ve smyslu "jsem ráda, že mám TAKOVÉ dítě", že jsem ho vedla dobře a že tohle či ono dokázalo svými silami.

Po mé první zahraniční přednášce, kde seděli v publiku odborníci, před kterými já můžu akorát smekat, mi zatleskali a pozitivně komentovali. Můj učitel a "guru" mi potom řekl, že je na mně hrdý. Byla to moje přednáška a můj výkon, ale já naprosto chápu, jak to myslel.

Ještě - děvče, které poprvé tancuje sólo v divadle a měsíc potom se dozví, že už nikdy tancovat nebude, to chápe těžce. A dítě, které ještě před rokem na veřejnosti nepromluvilo a teď zazpívalo bych ocenila, i kdyby bylo cizí.