Kudlo,
v tom nelze paušalizovat. Podle mne je rozhodující povaha dítěte/dospělého. Každý chválu přijímá jinak, každý na ni jinak reaguje.
Když jsem byla dítě, byla jsem chválená tak nějak přiměřeně - ne za každou blbost, ale dost na to, abych si to uvědomovala. Od určitého věku jsem to nesnášela a v podstatě mi to vydrželo dodnes. Neumím na to reagovat a je mi to nepříjemný.
Syn to má hodně podobně. Chválení nemá rád.