Hanajdo, prosím tě, co tě vede k tomu, abys tak dehonestovala úspěchy druhých? Vždyť netušíš, jaké úsilí za nimi stojí.

Náš starší syn odjakživa, sotva vlezl do školky, odmítal jakákoliv vystoupení, takže byl obrovský úspěch, když se nám ho s učitelkou v pěti letech podařilo jemmně dotlačit k tomu, aby hrál jednoho z dvanácti měsíců (resp. vodil loutku, která ho hrála). O dva roky později, v první třídě, bravurně zvládl roli vypravěče na školní akademii, trému měl obrovskou, ale zvládl to, vím, jak to pro něj bylo těžké . Normálně empatický člověk takovou radost pochopí, protože ví, že děti jsou různé, a co zvládne jedno levou zadní ve dvou letech, zvládne jiné s nadlidským úsilím v deseti.