Tak já když přinesu jídlo na stůl, manžel poděkuje. Když je u toho, že mu skládám prádlo do skříně - poděkuje. Pokud se vrátí a jsou čerstvě umytá okna, okomentuje to.
Stejně tak, když ráno přijdu k autu a mám ho očištěné, během dne mu za to poděkuju i když to dělává poměrně často. Pokud by vytřel podlahu, řeknu dík. Nebudu pět ódy, nebudu ho chválit do nebes, ale řeknu to jednoduché "dík".

Jinak chválím u dětí to, co byl buď velký pokrok, nebo to znamenalo mimořádné úsilí, nebo se jim něco opravdu moc povedlo. Ale např. když syn donese jedničku z matiky, tak řeknu něco jako "bezva", nebo "to jsem ráda", ale nebudu ho chválit, protože pro něj je to výkon s prstem v nose. Pokud donese jedničku z diktátu, nebo ze zkoušení v angličtině, tak to ocením a budu se zajímat a chválit, protože to je pro něj velký úspěch.