Myslím si, co Monty. Záleží na povaze dítěte i dospělého. Pro někoho je to dobrá motivace, pro druhého je to usnutí na vavřínech a zlenivění. Vždyť mě chválí, tak jsem skvělý, tak co bych se víc namáhal. Já nemám také ráda chválení a nikdy mě to k ničemu nemotivovalo. Bylo mi to vždy spíš nějak podezřelé, zda si ten, co chválí, nedělá třeba ze mě legraci nebo něco po mě nechce. Když mě chválí za takovou blbost nebo samozřejmost. V dětství mě nikdo nijak nechválil, spíš naopak, a to byla pro mě motivace se snažit.