Přidat odpověď
Dovolím si citovat anotaci jedné knihy:
"Tušíte, že vás má rád, a přece se k vám chová tak, že nikdy nemůžete mít jistotu? Ničí vám sebevědomí tím, jak nedává najevo svoje city? Věčně má kousavé poznámky, neplní sliby, sabotuje dohody, a ještě vám tvrdí, že problém máte vy, nikoli on? Pak je velice pravděpodobné, že žijete s mužem, který je pasivně agresivní. Na dně jeho duše sídlí úzkost a hněv, a protože si připadá slabý, dává hněvu průchod nepřímo." (Nikdy nevím, jak na tom s tebou jsem od: Scott Wetzler).
Výše uvedené přesně sedí na mého manžela i jeho maminku. Moje teorie (kterou jsem si v té knize potvrdila) je, že je to naučené chování. MM měl autoritativního otce, resp. tchyně manžela. On nesnesl jakýkoli odpor či jiný názor a všechno muselo být podle něj. Oni si vytvořili takovou strategii, že tatínkovi všechno odsouhlasili nebo slíbili, ale pak si to "nenápadně" udělali po svém nebo to neudělali vůbec. Když to zjistil a zuřil, dělali jakoby nic, prostě takhle to je, tak to dopadlo, no jo, hm, co se dá dělat.
Konkrétních příhod mám bilión, ale podstata je pořád stejná, výše popsaná.
Článek by mě moc zajímal, Rachel , pls, dej vědět, až bude někde publikován.
Předchozí