O tomhle jsem viděla jednu diskusi, že některé děti ty emoce posílají ven, dělají bejkárny, lezou po zdech, učitelé z nich šílí, o něco častěji to jsou kluci. No ale pak to nějak vybojujou a jsou v pohodě.
na rozdíl od těch tichých klidných, kteří jsou zdánlivě ok, ale později se u nich rozvine porucha příjmu potravy, řezání a další sebepoškozování, autoagrese apod., což se o něco častější u holek, ale samozřejmě se děje u kluků, ale tito to řeší až na prahu dospělosti, protože jak nikoho nevytáčeli, neřešilo se to, a oni se mohli nerušeně duševně trápit.

mám strašně nervově vydrážditelný díte, od narození, u kterýho se po nástupu do školy na sebemenší podnět objevuje agrese dovnitř i ven, snažím se mu být oporou a je to fakt fuška.