Přidat odpověď
Podobnou situaci jsem zažila před měsícem - mému dítěti je 12 let. Rozdíl je asi ten, že dlouhé rozhovory byly 2 a průběžné vysvětlení, dítě se jevilo jako chápající podstatu v čem je problém atp. Můj naprostý šok po zjištění, že situace se vyhrotila ani nedokážu popsat, celou noc jsem nespala. Naštěstí manžel zůstal klidnější, takže vše jsme spolu probrali a pak s dítětem vše nějak řešili. Řešení pak bylo zase šokem pro dítě...ale nikdy bych to nepopsala, že jsem "přestala" mít ráda....spíše jsem asi trošku přišla o své iluze o tom, jak vše "zvládáme" vysvětlovati a jak dítě je chápající a de facto takové, jaké já chci mít. To, že nás dítě několik dní obelhávalo, do očí tvrdilo nepravdy, krylo své jednání různými úhybnými manévry atp...to vše vyplynulo ze situace. Asi jsem spíše ztratila tu bezmeznou důvěru, kterou jsem měla, bylo to vždy dítě až příliš čestné a pravdomluvné (v porovnání s druhým dítětem)..nyní jsem více opatrná na to, co říká atp. Ale nemá to vliv na mou lásku, na jeho přijetí. Spíše možná naopak, když jsem si uvědomila, kam to vše mohlo zajít.....A po tom měsíci musím říci, že nás to i posunulo v našem vztahu zase někam jinam...dále, vztah se pročistil a uvidíme jak dále.Ale šok to byl...ne že ne
Předchozí