Mám ve třídě dítě se smíšenou dysfázií, mám pro něj i asistenta pedagoga. Kromě VD má ještě přidruženou řečovou vadu, dyspraxii mluvidel a další věci. V první třídě dítě nemluvilo, kromě toho, že se stydělo, tak prostě vyslovit jedno slovo bylo na strašně dlouho, četlo šeptem (a přesně jak u vás, čtení výborné, ale bez porozumění). Stalo se, že se mu chtěl někdo posmívat, ale stalo se jednou nebo dvakrát, v tomhle jsem nekompromisní, vysvětlovali jsme si obecně, že nikomu se za nic neposmíváme, a pak v konkrétním případě ještě s jednotlivci, prostě tohle se nedělá a tečka....a funguje to, naopak se třída naučila se ztišit, když dotyčné dítě čte, když přednáší apod. Mluví pořád málo, ale když něco potřebuje, dokáže si říct. Dělá vše s námi, ze začátku mu třeba asistentka hláskovala slova, když psal, teď už (ve třetí třídě) napíše diktát sám, gramatika mu problém nedělá. Ještě vázne vlastní formulace vět a jejich napsání, slabší je slovní zásoba (takže trochu horší prvouka), ale celkově patří do té nejlepší třetiny třídy. Maminka říká, že do školy chodí pořád rád, což považuju za nejdůležitější.

Co vím, tak kromě běžné logopedie jezdí na logopedické dvoutýdenní pobyty, buď ke konci školního roku nebo o prázdninách. Ty mu asi dost pomáhají.