Přidat odpověď
Zetko,
rozumím tomu správně, že pokládáš situaci, kdy se dítě odstřihne od rodiče, kterej mu třeba ubližuje nebo je bytostnej sobec, nebo se vůči němu "jen" chová lhostejně za chybu v tom dítěti nebo že to dítě je zlé?
Mně se moc líběj pevný rodinný vztahy i se sama snažím takový tvořit, ale plně rozumím Alraune a nevidím na tom špatnýho vůbec nic.
Občas se holt ten krásnej vztah nemusí zadařit, a k čemu se pak šponovat a přemáhat? Pomoct by člověk vlastní krvi asi měl, ale lásku a to, aby s námi ty děti CHTĚLY být, i když nemusej, to se vynutit nedá. Je špatnej ten, kdo není ochoten předstírat vztah, který necítí?
Předchozí