Adel, viď?
Mě až mrazí z toho, kolik lidí vidí jen a jen sebe a svoje "potřeby". Nějak nedovedu pochopit, že je možné, aby někdo po x letech manželství "zjistil", že má nějakou "neobvyklou potřebu", kterou doma mít nemůže. Lidi se dneska berou po x letech společného žití, nedovedu pochopit, jak je možné, aby do té doby nepřišli na to, že si nevyhovují.
A víme, že sexualita se s léty mění, ale nějak nemůžu tleskat přístupu "Doma to není ono, tak si to vezmu jinde, já mám nárok a musím a chci a chci!" Pak není divu, že se tolik manželství rozpadá, když lidi nejsou ochotný tomu vztahu nedat námahy, ani co by se za nehet vešlo. Kolik lidí si myslí, že ten pravý vztah je takový, kdy bez sebemenší snahy do sebe ti dva zapadnou jako ozubená kolečka. A když tomu tak není, tak to hledám jinde. Přitom by tolikrát stačilo tak málo. Vyvinout trochu snahy a dát do toho vzahu něco trochu víc. Ale co je to pak za vztah, když tomu druhýmu nestojím ani za to, aby na vztahu pracoval, zkusil ho trochu ozvláštnit, místo toho dá přednost pohodlnějšímu způsobu.