Přidat odpověď
Zásadní problém s integrací i inkluzí vidím v tom, že asistenti ani pedagogové nemají dostatečnou metodickou podporu. Prostě nemají. Ve třídě vykrystalizuje situace, kterou je potřeba řešit. Zkusí se to takovým nebo onakým způsobem. Nezlepšuje se to. Učitel žádá o pomoc SPC, které dítěti sepsalo doporučení a schválilo IVP - potud naprosto v pořádku. JENŽE! Konzultanti ze SPC jsou totálně zahlceni a nezvládají reagovat. Horko těžko stíhají všechny svoje děti jednou za školní rok v MŠ nebo ZŠ ve třídě navštívit. Takže veškeré řešení problémů spočívá v mailové korespondenci, která není ideální. Konzultant provádí dnes a denně řadu vyšetření dětí v budově SPC, během nich nepřijímá telefonické hovory, ve zbytku času zpracovává papírově výsledky vyšetření. Nemá kapacitu na řešení akutních telefonátů ze škol a kolektivů. Takže problémy se neřeší v zárodku, vyplouvají na povrch až když se vyhrotí situace třeba napadáním dětí spolužákem apod. To nemluvím o tom, že dítě s IVP třeba stagnuje v nastavených limitech ale neřeší se to, protože není s kým se poradit. Řeším to poměrně často. Taky asistentů už jsem zažila několikero. Učitel je totálně pod tlakem protože řeší kromě výuky: pracovní souhru s asistentem, požadavky rodičů integrovaného dítěte, požadavky zbylých rodičů ve třídě (jak jsou rozdílné si nemusíme vysvětlovat), požadavky vedení školy a to nejdůležitější - dítě samo.
A když učitel volá po pomoci, dostane za týden mail, že z kapacitních důvodů může přijet konzultant ze SPC za 3 měsíce. To už bude dítě a celá situace zcela v jiném stavu. Tož tak.
Předchozí