Když se cítím takhle lapená do pasti povinností a všelijakých termínů, začínám úkoly, které nejsou urgentní, vypouštět. Snižuji na minimum, tím se mi uleví. Jít do školy podepsat pedagogický plán buďto v 8, nebo ve dvě? Prostě bych jim zavolala, abych se domluvila na společně vyhovujícím termínu a holt by to nebylo příští týden. Vyhodnotila bych to jako neurgentní. A takhle bych eliminovala úkoly dál a dál. U dítěte s horečkou bych prostě pár dní byla doma, do práce bych zavolala, že si beru OČR (asi by se mi totiž u toho honilo hlavou, jak se oni chovají k tobě, a tak bych ani neměla výčitky). Víš sama, jestli můžeš vypustit plavání, ale pozor, důvody, proč bych neměla se vždycky najdou, ale já bych v první řadě myslela na sebe, ne že skupinka dětí přijde o plavání. Fakt se hrozně uleví, když si člověk řekne, na co z té řady povinností se prostě vykašle. Ale nesmí to už dál řešit, ne že je vypustí, ale v duchu furt dokola řeší, jestli to byl dobrý nápad.