Jo, a teta teto vnucky v batolecim veku, jako prvorozene dite, se kterym se mluvilo 2 jazyky a v nejblizsim okoli byly dalsi dva, celkem slusne mluvila dve-trislovni vety jeste nez ji byly 2 roky. Cesky na mne, jeden jazyk na tatinka. Ze rozumela i tem dalsim dvema nam doslo az po case, kdyz jsme si vsimli, ze dela neco, co jsme ji v nasich materstinach nerekli, jen jsme o tom spolu mluvili.

No a pak prijela babicka. Dcerunka slusne mluvila cesky se mnou a ja s ni, babicka cesky na ni, ale ona ji zasadne odpovidala mistnim jazykem (=ani mou ani muzovou materstinou). A jeste ji vzdycky vysvetlila timto jazykem, o cem se mluvilo v jazycich jinych.

Kdyz jsme s ni pak o prazdninach byli v Praze, coz ji bylo cerstve 2 roky, tyden nemluvila vubec. Ve Fucikarne v divadylku zirala na loutky, pak se ke mne otocila a rekla cela sokovana: "lidi mluvej jako ty! A posleze zacala mluvit s babickou cesky.
Mne doslo, ze ona do te doby az na babicku nepotkala nikoho, kdo mluvil "jako ja", tak ji vubec nenapadlo, ze to je pouzitelny jazyk.

Zadne z nasich 4 deti to potom uz nedelalo. Ty uz vnimaly, ze nas tak mluvi v rodine vic, a neprislo jim to divne.