Tak ten nas byl moje prvni "miminko", mela jsem ho dyl nez manzela a deti, prozila jsem s nim toho hodne, projezdila po vystavach cely svet, jezdil se mnou do prace...bylo mu bezmala 17, nebyl nemocnej, jen proste starickej, umrel mi v naruci. Nechtela jsem uz dalsiho, protoze se mu stejne nemuze vyrovnat, vsechny veci po nem jsem dala do utulku. No, dopadlo to jak to dopadlo, na stenatko se moc tesime, ale ten prvni bude vzdycky pro mne ten nej. Prekvapilo mne, jak deti tu smrt braly prirozene, nebaly se, hladily ho, pak mu s tatou chystaly hrobecek a ted mu na nej nosi kaminky a svicky, povidame si o nem.