Chtěla jsem se zeptat, zda ještě někdo má děti, které jezdí na soutěže (sportovní nebo i jiné, příp. třeba vystoupení apod.) bez toho, aniž by ho musel někdo z rodiny doprovázet, dovézt, trávit tam s ním čas ... Nemyslím běžné tréninky/zkoušky, kde asi hodně záleží na vzdálenosti od domova. Já celé dětství a dospívání sportovala (kolektivní sport) a na zápasy, turnaje a pod jsme jezdily hodně často (hrála jsem obvykle za 2 věkové kategorie zároveň), na jednotlivé dny i celé víkendy, ale účast rodičů nebyl potřeba žádná nebo minimální (někam jsme jezdili auty a hodil se jeden rodič s vlastním autem, který nás pobral 3-4), všechno zajišťoval klub a trenéři. Strašně moc jsme si při tom užily, ty "mimosportovní" zážitky mi daly možná víc než sport samotný. Dneska mám pocit, že rodiče musí většinou děti všude vozit, doprovázet, vyzvedávat (pokud nejde třeba o skauta) ... Což zaprvé znamená, že zájem dítěte musí sdílet celá rodina a za druhé, že velká část těch "zážitků" za přítomnosti rodičů asi nebude taková Chtěla jsem se zeptat, jestli máte taky tak fajn vzpomínky na "akce bez rodičů" (v souvislosti se svými zájmy v dětství/dospívání) a jestli na takové zážitky mají naději i Vaše děti nebo musíte/chcete vše absolvovat s nimi ...