Já jsem jako malá závodně plavala. Naštěstí jsme od nás jezdily dvě holky a rodiče se střídali. I tak to byl dost vopruz, čumět dvě hodiny na hladinu... máma to nedávala , od nás jezdil táta (vadil ji ten hluk v bazénu)
Od pětky jsem začala dělat atletiku a další sporty a byla jsem zcela samostatná. Na tréninky sama, na závody s trenéry. Tehdy bylo normální mít sraz na vlakáči v 6:45 v sobotu ráno a jet do Varů vlakem.
Na orienťáky se jezdilo na tři dny ob víkend - pátek odjezd, sobota závod, po závodě výlet hrad muzeum zámek apod., neděle domů... rodiče mi max vyzvedli u vlaku a jelo se k babičce.
Jsou to nejhezčí zážitky na dětství, co mám.
Moji kluci chodí od malička na tréninky sami. U nás větší děti pobírají cestou ty mladší ... a domů také tak. Takže na skauta chodili s jednout holčinou o tři roky výš... na fotbal pak zase oni vodili mladšího kluka od sousedů.
Na turnaje se musí vozit, což mi dost vadí.. Nebaví mi čumět celý den na míč. Ale u nás jede buď manžel s jedním a já beru druhého na kolo. Anebo jede mladší fotbalista s kamarádovo rodiči (oba je to baví, jezdí jako rodina a mají to jako výlet)