Je to jejich naučený způsob myšlení. Osvojili si takový postup, když něco chtějí, že jdou na to oklikou. Považují to za úplně normální a logické. Nezmění se.
Příklad.
X mluví s Y o chataření. X chce vidět chatu Y zblízka, přeje si navštívit Y na chatě.
Normální X počká, až Y vysloví pozvání: Jsme celý červenec na chatě, kdykoli přijeďte, předem zavolej. Anebo:
Normální X pozve Y na chatu, hodilo by se vám to v květnu? a po realizované akci doufá, že může být pozván taky on k Y.
Vlezlý X to vybalí: rád bych šel k vám na chatu, co tento víkend?

Proč náš X ze zakládajícího příspěvku dělá to co dělá?
Protože ho napadá jen varianta "vlezlý X" a tam se bojí, že bude odpověď: teď se nám to nehodí, opravujeme střechu, je to nadlouho...
Tito lidé nesnesou odmítnutí. Jakékoli, i objektivní. Proto se svého nedomáhají na přímo. "pozvou" na svou chatu, ale jen jako konverzačně, protože doufají, že druhá strana řekne: dík, a co takhle že nejprve vy přijedete k nám?
Jdou za svým, aniž by riskovali odmítnutí. Za mě