Přidat odpověď
Proč to nejde u Apolináře:
Ten problém je poměrně složitý. Rozhodně v tom nehraje roli pojišťovna a její nechuť k úhradě pobytu, dítě do 6 let má nárok na doprovod rodiče, přes to nejede vlak. Nám se již podařilo zprovoznit ubytovnu pro maminky, které jsou mimopražské, ale bohužel je to úplně mimo areál porodnice, takže to není příliš pohodlné. Naším ideálem jsou nejen "kukaně", ale hlavně stav, kdy je rodič (matka) s dítětem od začátku až do propuštění a podílí se na péči o něj. Toto je model, který prokazatelně snižuje výskyt nemocničních infekcí a jiných komplikací u kriticky nemocných novorozenců atd., o tom, co dělá odloučení s psychikou matky, asi nemá smysl psát. Hlavním problémem je skutečně kapacita budovy porodnice a fakt, že se jedná o "Gynekologicko - porodnickou kliniku". To znamená, že hlavní slovo v ní mají porodníci a gynekologové. My jsme pediatři - neonatologové - a dalo by se říct, že jsme v rámci kliniky spíše takovým doplňkem, i když samozřejmě velice důležitým. Pro porodníky jsou velice důležité fyziologické porody - protože počet porodů ročně je to, co je měřítkem velikosti porodnice. Oddělení šestinedělí (P3 atd.) je porodnické oddělení, tj. pro matky po porodu. Každá maminka, která je tam přijatá navíc, jako doprovod dítěte, potencionálně blokuje místo pro zdravou rodičku se zdravým dítětem. Je to ošklivé, ale je to tak. Obrat fyziologických porodů je vysoký (ročně cca 4500 - 4800 porodů), jeden den vypadá oddělení možná poloprázdně, ale fakt, je, že obvykle bývá spíše tzv. nadstav a i maminky donošených dětí často nemají místo a musí být přechodně na gynekologii, což je samozřejmě děsivé. Ostatně na gynekologiích bývá také plno, i když tam se nám někdy podaří místo pro maminku domluvit na delší dobu, ale není to pravidlem. Na klinice působí velice úspěšný onko-gynekologický tým a právě na gynekologických odděleních jsou často hospitalizovány ženy s onkologickým onemocněním. Pobyt maminek nedonošených dětí na šestinedělí je také krajně nevhodný z psychologického hlediska. Musí to být strašné, mít půlkilové dítě s nejistou prognosou a ležet na pokoji, kde se v třídenním intervalu střídají šťastné matky donošených cvalíků. Takže (realizovatelným) ideálem by bylo samostatné oddělení pro maminky, které doprovázejí nedonošené děti, kde by bylo možné mít pro tyto maminky i nějaké zázemí apod. Optimálně by na tomto oddělení mohly být později i se svými dětmi (rooming in pro nedonošené děti). To by ale znamenalo výrazné snížení kapacity pro fyziologické porody, nebo pro gynekologické pacientky....
Předchozí