Dlouho jsem sbírala odvahu svěřit se se svým problémem.
Mám dceru, které je 15 let. Dcera od malička byla extrovert a společenská. Dceři jsme se od malička věnovali. S nástupem do 1. třídy dcera dostávala volnost přiměřenou svému věku, zapojovali jsme ji do domácích prací. S přibývajícím věkem dostávala dcera volnosti více a zároveň jsme se učili vzájemné důvěře. Dcera od 1. třídy chodí do LŠ umění-výtvarný obor, protože ráda maluje. Ráda čte a ve volném čase se dovede sama zabavit.
Problém u dcery nastal o prázdninách, když šla do 8 třídy. Dcera tvrdila, že jako třída nejsou dobrý kolektiv, jsou spíše rozděleni na skupinky. Byla ve skupince se 2 holkami a jedním klukem. Jedna z dívek dceři napsala, že přes prázdniny se s ní bavit nebudou. Dcera nedovedla pochopit proč, byla z toho velmi nešťastná. Pořád o tom doma mluvila a diskutovali jsme o tom. Tehdy se poprvé sebepoškodila. Uděla so řezné rány na ruce a noze, které nebyly hluboké (vypadaly jako škrábance od kočky).Myslím si, že to dcera udělala demonstrativně.
Hned jsem vyhledala odbornou pomoc - psycholožku, ke které chodíme doposud.
Po nástupu do 8 třídy dívka, která dceři napsala, že se s ní nebudou bavit, se s dcerou najednou začala bavit. Dcera za to byla ráda a začala s ní zase kamadádit a jakoby se na ní upnula. Podruhé se dcera kvůli oné kamarádce znovu sebepoškodila v měsíci listopadu.
Poslední 2 měšíce máme s dcerou pořádné problémy. Po příchodu ze školy domů praskne taškou a jde k oné kamarádce, je tam do večera, nedodržuje dohodnuté časové návraty domů. Do školy se začne připravovat večer, u toho se vzteká a pláče a sama pro sebe si říká "neměla jsem u ní být tak dlouho, nestihnu se připravit do školy". Je dost náladová, řve po mně, vzteká se. Nedodržuje stanovená pravidla, na kterých jsme byli domluveni.
Chci jen dodat, že ona kamarádka pochází z rozvedené rodiny, maminka si ji moc nevšímá, vše ji dovolí. Ve škole se moc dobře neučí. Dcera se ji snaží pomáhat tak, že ji dává opisovat úkoly a dokonce za ní nějaké úkoly plní.
S dcerou doma danou situaci probíráme a mluvíme o tom. Dcera dokonce sama od sebe za mnou příjde, že má problém a chce o tom mluvit, za což jsem ráda. S dcerou se snažíme vše řešit v klidu, když dodrží, na a čem jsme byli domluveni, tak chválíme, když to nejde, pak to řešíme formou zákazu, ale tím to je ještě horší. Dcera si uvědomuje, že je na kamarádce až závislá a že to není v pořádku. Chce se vymanit z jejího vlivu, ale neví jak, tak prostě kolem sebe kope. Já jako matka mám pocit, že ona kamarádka dceru využívá ohledně učení a dcera se zase v ní vidí, že má tolik volnosti.
Poslední kapkou bylo, že se dcera kvůli oné kamarádce zase sebepoškodila (rány nebyly opět hluboké, vypadaly zase jako škrábance od kočky). Po celou dobu spolupracujeme s psycholožkou, o celé situaci ví i třídní učitel. Teď nám psycholožka objednala k dětskému psychiatrovi. Už máme určený termín (já tam půjdu ze strachem, co z toho bude). Jako matka
mám nervy na pochodu a připadáme, že jsme jako rodiče něco zanedbali ve výchově.Někdy mám na ní zlost, ale většinou ji mi je líto, protože má problém a neví, jak toho ven. Nevím, jak ji mám pomoci. O jednom řešení bych věděla, kdyby to bylo tak jednoduché (dceru bych poslala na jinou základní školu s internátem vzdálenou co nejdál od bydliště, kdy by v klidu dokončila 8 třídu, jen aby holky byly od sebe a neměly možnost se stýkat každý den).Doma je tak napjatá atmosféra a já jako matka se cítím bezradná. Prosím o radu.