Liško, na toto mi pomohlo jen jedno, nechat ho, aby danou situaci dotáhl až dokonce. Ne že mi rozblázní děti a jde od toho a na mně je, abych je uklidnila a vypravila třeba do postelí. Jistého času to mezi námi dost skřípalo, ale zaujala jsem postoj mrtvého brouka, on musel sám pochopit, že nejde být pořád hodný a všechno jim dovolit, protože miláčkové pak nemají dost, pořád chtějí víc a víc. Jedenkrát až 2x týdně chodím cvičit večer, posledně mi říkal, bez tebe je tu taková anarchie. Když je pryč on, tak se ptá, zvládla jsi to? Nechci mu říkat, že když tu není je to naprosto v pohodě, já si v osum sedím u pc a mám svatej pokoj.