No... mě ty články, které básní o všech těch úžasných možnostech období na rodičáku s dětmi, už lezly krkem, nečtu je. Ulevilo se mi

Já s první dítětem za tři roky vystudovala dva obory, Vš a VOš, jen s minimálním přispěním manžela, kdy hlídal v době mých konzultací v jiném městě, v létě jsem chodila na brigádu, když jsem měla hlídání, později jsem během celého roku pracovala pár dnů v měsíci, pak v týdnu... Musela jsem se učit i jazyk, to bylo pro mě nejnáročnější. V té době během školního roku nehrozilo vytáhnout si beletrii,neznala jsem kino, pletení - nic, prostě jen dítě, domácnost a škola byly na víc než 100% času, hodně jsem jezdila na kole, to byl hlavní relax (dítě v sedačce s sebou).
Teď jsem doma čtvrtým rokem s mým druhým a třetím dítkem, nědělám nic. Úspěšně zapomínám znalosti ze školy, certifikátů a tak, padám večer do postele s dětmi, občas vytáhnu čtení, občas něco málo tvořím pro radost, občas zahrádka, ale na rozjezd něčeho a nějaký rozvoj bych to neviděla. Jsem spokojená z každého dne, kdy vidím, že to se mnou děti baví, že se něco nového naučily nebo viděly. Dny, kdy si vzájemně lezeme docela na nervy, jsou bohužel taky .
Mám ale šikovnou kamarádku, která rozjela skutečně při rodičáků podnikání, které ji teď částečně uspokojivě živí, ale bylo to jiná situace - kromě toho, že je fakt podnikavá a kreativní a šikovná, ona prostě měla několik dnů v týdnu hlídání babičky od narození dítěte a manžel mohl taky hlídat vždy, když jela a jede na trhy, na kurz, na nějakou prezentaci...takže měla prostor a překvalifikovala se pěkně a je spokojená a rodičák si chválí i po těch pár letech.