Dobré odpoledne, nechci vlastně nic řešit, jen se vypsat. Dnes jsem se dověděla, že známá spáchala sebevraždu.

Neznaly jsme se moc, spíš jen tak od vidění, ale byla pro mě z těch sympatičtějších mamin tady z vesnice (jsem poměrně krátce přistěhovaná a moc to tu neznám, nezapadám). Měla dvě děti, menší sotva do školky, se starším si párkrát hrál venku i můj starší syn. Je mi z toho smutno a říkám si, jak jim bude...těm dětem myslím...
I oni jsou tu přistěhovaní, resp. její manžel (nebo jen přítel, nevím) tu sdědil dům po prarodičích, jsou tu jako rodina chvíli, snad necelý rok, a všichni jsou spíš takoví odtažití... Bavily jsme se párkrát při náhodném potkání se, že si tu hůř zvyká, že se jí špatně hledá práce, že je z města... no tak nějak podobně, ale víc to prostě nepřerostlo. Chtěla jsem se jí víckrát zeptat, jeslti nepůjde někdy s námi s malým ven, ale nějak se mi pak nechtělo. Jsem si říkala, abysme nebědovaly pořád obě a nedeptaly se nevzájem. Taky ji možná trápilo to, co mě, že je tu toho venkova až moc a blbě se tu zvyká. Nevím, zřejmě toho měla víc, ale samozřejmě mě napadlo, že je škoda, že jsme se víc nedaly do řeči... Je mi z toho hodně zle.