Barbs, jo, zlost pozůstalého na zemřelého, je i stabilní fází truchlení. Takové to "jak jsi mi to mohl udělat, jak jsi mne tu mohl nechat" je normální, i když zesnulý vlastně nic neudělal, zemřel třeba na následky nehody, nemoci... Ale plést to se "sobectvím" zemřelého, to je přece jiná káva. Jako by byla smrt nějaká úžasná roztopáč, kterou si sebevrah hňahňá pro sebe a nechce se podělit.

Pokud je mezi lidmi běžný takový náhled, úplně se děsím představy takové nějaké "soucitné" sousedky, jak říká něco jako "chudáčkové, maminka vás asi neměla dost ráda, že vám (sic!) mohla udělat takovou věc...". A že také typy lidí existují.