Právě k tématu studuju knížku "Život s vysokou inteligencí", autorka je myslím ta samá, jako zmiňovaná v článku.

Máme dvě nadprůměrně nadané děti. Jeden aspík se skoro nulovým EQ, druhý extrémně citlivý, který doslova nese všechnu tíhu světa. A strašlivě se nechce lišit od ostatních, zejména tím, že by byl chytřejší. Je to dost dílo tyhle dvě rozdílné osobnosti směrovat tak, abych jim pomáhala. Jako současně pracovat s ledem a ohněm.

Jinak v knížce mě zaujalo, že nadprůměrně nadaní neustále vnímají obrovský proud informací, všimnou si tolika věcí, které ostatní vůbec nepostřehnou. A hodně je to unavuje, až přetěžuje. To bych podepsala, tuhle zkušenost mám sama se sebou (na IQ mám taky "papír"). Neustále jedu na několika příjmových a myšlenkových kanálech současně a strašně mě to ždímá, psychicky i fyzicky. A neumím to vypnout!