No já nevím. Vycházíme v klidu, u dětí se střídáme, něco podnikáme spolu (s dětmi), ale nespíme spolu. Já se nestarám o něj, co dělá ve svém volném čase, on o mě. Spadl mi do kategorie bratr. Táta je výborný, doma pomáhá. Je opravdu nutné dětem bořit svět, když to funguje?
I kdybych se nakrásno rozhodla pro rozvod - nebudu si s případným novým partnerem hrát na novou šťastnou rodinu, společné bydlení, jeho děti, moje děti, do toho exmanželka, atd atd. To jako fakt ne. Maximálně kontakt ve dnech, kdy jsme bez dětí, nepotřebuji chlapa každodenně.