No já asi celý život hraju. Nejdřív doma, protože jsem si myslela, že když budu jiná, tak se naši nebudou hádat. Potom po nešťastných láskách klesla důvěra v samu sebe, a klesala, klesala, protože ač jsem hrála tu nejdokonalejší podle načtených rad (jak být nejlepší partnerkou, manželkou, .. bla bla), stejně jsem si vždycky natloukla a opustil mě / lhal mi / byl nevěrný. Takže to stejně nemělo smysl.
Ale já tím, jak tak dlouho hraju vlastně nevím, kdo jsem já.