Jak moc malé děti máš?

Pokud terapie nepřináší změnu a ani terapeut neumí dát směr, tak buď vyměnit anebo lépe ji v tuto chvíli ukončit. Vědomě a uvědoměle.

Může to být tím, že terapie nesedí nebo taky tím, že ji vlastně ani nepotřebuješ.

Více aktivity, pokud to bereš tak, že jsi z ní jen unavená, nemá cenu radit. Spíš změnu těch aktivit - místo chození na víno s kamarádkami, kterým stejně vnitřně nevěříš, že jsou to ty pravé kamarádky, být raději sama a jít si zacvičit, projet se na kole, začít dělat něco nového, co je a i vzhledem k užitku bude k prdu, ale než si to uvědomíš, bude to přechodovka do něčeho jiného, co objevíš...klidně si vlez do postele, až bude manžel mít děti, pusť si třeba nějakou audioknihu nebo zvuky deště, otevři okno až bude pršet, jdi do lesa a vylez tam na posed a koukej kolem sebe hodinu, dvě.. pomáhá více si uvědomovat sebe, svoje tělo taky. Myslím, že jsi hodně zacyklená ve svém životě neuspokojením těch základních potřeb, že ti hodně ubližuje to "vědomé" žití s manželem takhle prázdně. Pravděpodobně v sobě potlačuješ, co skutečně chceš a potřebuješ. DOkud nebudeš k sobě upřímná, budeš smutná a ta racionalita je jen důsledek, protože jsi chytrá a potřebuješ si to vysvětlit, tak to víš, ale nevíš, co s tím. Racionalita je i jako obrana.

Pokud jsi třeba doma, s dětmi, tak máš určitě naději na zlepšení svého stavu i tím, že začneš pracovat a budeš za sebou něco vidět. Ne jen ty neúspěchy.

Jak píše Valkýra, člověk, který se lásce nenaučil, ji vlastně ani neumí "mít" a ani ji dávat, ten pocit nelásky je celoživotní... nejde ho pořád řešit, myslím, že jediná cesta - sakra těžká - je si říct, že takhle to je a od toho se odrazit.

Nedávát si nesmyslné cíle, že život musí být wau (tohle v současné době hodně zkresluje reklama, tv příběhy obecně...a i ten přístupný náhled do života jiných, fotky na fb a podobně, které ukazují, jak všichni mají všechnu super a zajímavé, s tím se potýkáme, předchozí generace to moc neřešily..) a po malých krůčkách zkoušet žít. Nepřijde mi, to, jak o sobě píšeš, že by to bylo nějak úplně špatné, jen možná se míň v tom patlat. Proto bych s novou terapií chvíli počkala, abys zase pár měsíců nežila nábojem nového, i když vlastně zase totožného, a pak se octla v tom stejném místě.

Přeju hodně

(Taky nejsem zrovna v pohodě, dost z napsaného je forma mého "boje" s racionálním viděním světa jako místa na úplné h.... , ale snažím se nepodléhat tomu)