Depresi nepozná psycholog, ale psychiatr.
A ty důvody, proč se s tebou kamarádky kamaráděj, jsou přece dobré důvody, ne? Vždyť je to normální. Koneckonců to ty bys je taky brala "zištně", potřebuješ někoho pro sebe, aby ti rozuměl, a kde je v tom ten někdo...?
To na mne tak trošinku působí, já to nemyslím špatně, ale tak nějak jsem si, když tě čtu, vzpomněla na jednu rodinnou tetičku, už starou, která před námi jednou kníkala, že ji někdo (nebo nikdo) nemá rád a mně napadlo se jí zeptat - a koho máš ráda ty? Ale nezeptala jsem se, tetka je stařičká a bylo zjevné, že nikoho moc ráda nemá ;-).
Jo ono se říká, že člověk musí mít nejdřív rád sebe, aby mohl mít rád druhé, ale vocamcaď pocamcaď. U dětí třeba bys mohla začít a moc o tom, že si je dovedeš užít, nepřemejšlet a jen si je prostě a obyčejně beznárokově na cokoliv užívat.
Hele, je to těžké. Já bych, podle tvého popisu (že bys o své vůli jen lehla do postele a nic víc) tipla spíš na tu depresi.