Mapko, žila jsem v tom 13 let, nakonec už jsem to nedokázala zvládat a odstěhovala jsem se na ubytovnu, děti zůstaly tam, jinak to nešlo, ale starala jsem o ně, vyzvedávala je ze školky a školy, kupovala jim, co potřebovali atd. Teď jsem přes dva roky pryč a pořád ještě nejsem psychicky v pořádku, 5 let beru antidepresiva a asi to mám na celý život, mám problémy sehnat stálou práci. Spousta lidí mne odsoudila, ale zase mi hodně lidí pomohlo. Chodím na terapii. Hodně mne podporují naši, koupili mi byt, jinak bych se z té ubytovny nehla, byla jsem tam rok a čtvrt, ale fakt radši ubytovna než to, v čem jsem žila. Mám spoustu problémů, chlap nekoupí dětem ani boty, nedává mi žádné peníze, nic, ale stejně nelituju, že jsem od něj odešla.