Já tomu rozumím, já jsem taková ta matka, co všechny děti minimálně dva a půl roku kojila, spala jsem s nima v posteli a najednou mne nechtěli, a to jsem odešla hlavně kvůli nim, malé bylo 3 a půl, taky samozřejmě kvůli sobě, protože já už jsem na něj vzala nůž, aby ztichnul, to mne vyděsilo natolik, že jsem byla do dvou dnů odstěhovaná, asi bych mu nedokázala účinně ublížit, ale náhoda je blbec a jak by to dopadlo: já v kriminále nebo na psychiatrii, on mrtvý nebo v nemocnici a děti? Ani nemyslet. 14 dní po mém odchodu dostali všichni neštovice. Do toho mne odmítali... Jsem ráda, že je to za námi.