Přidat odpověď
Kdysi hodne davno, bylo mi kolem 30, jeden sluzebne mladsi kolega vyjadril velky respekt k memu pristupu k reseni stresovych situaci. Byli jsme tenkrat v cizi zemi u pomerne nepratelskeho klienta na velmi tezkem projektu. 3 tymy celkem zhruba 80 lidi ruznych narodnosti a materskych jazyku, a silenej nedostatek lidi na to co bylo treba udelat. Vedla jsem jeden ze 3 tymu, kolega sluzebne trochu mladsi vedl dalsi tym, a dalsi kolega jeste trochu sluzebne mladsi treti tym. Ten sluzebne nejmladsi manazer makal strasnym zpusobem dnem i noci, poukazoval na nedostatek lidi ale porad to zaplataval svoji praci, sluzebne stredni manazer rval jak tur a postupne si nejake dalsi lidi vyrval, takze delal o kousicek min silenych hodin. Ja jsem pragmaticky eliminovala znacnou cast dodavky, bez ktere se dalo prezit. Nejvyssi vedeni pochopilo a souhlasilo. Pracovala jsem hodne ale nezblaznila se z toho, ti dva byli soustavne na pokraji kolapsu.
Dneska mym zdrojem pracovniho stresu jsou obvykle dva duvody –
-lidi kteri mi vcas neoznami ze neco nebude splneno -> takze je to neustale ucim a zurim pokud o necem vcas nevim
-jmeno meho zamestnavatele na prvni strance novin (coz je v podstate vzdycky v negativnim vyznamu), coz teda ma globalni dopad na desitky tisic lidi a navod na reseni je treba vynalezt pokazde novy
Porad jeste dokazu pracovat hodne dlouho vecer pokud je potreba; zacinam kolem 21:00 kdy jsou deti “vypnute” ale uz nedam celou noc jako za mlada, kolem 1:30 mam konec.
Taky pomaha v tezkych dnech nejezdit do officu, 2 hodiny casu usetrene a domaci pohoda k tomu. To praktikuji nejcasteji.
Předchozí